O této 12 000 let staré archeologické senzaci toho již bylo napsáno poměrně dost a tak ve snaze vyhnout se zbytečné duplicitě doporučuji těm, kteří ještě nejsou s touto lokalitou blíže obeznámeni, vyhledat příslušné odkazy.
Místo dalšího opisu nálezové situace uvedu rozbor a zhodnocení prozatím nalezených artefaktů a připojím několik jiných pohledů na věc z hlediska priority dosavadních poznatků o Göbekli Tepe. Tedy, co je zde nejpodstatnější:
1. Archeologův omyl.
Tyto stavby nejsou nejstarší svatyní, kterou kdy člověk postavil (K.Schmidt). Celý komplex, jakkoli je obdivuhodný co do vynaloženého úsilí a řemeslné zručnosti, je totiž bezpochyby imitací, tedy pouhou kopii starší a skutečné kamené budovy - nějaké profesionální chrámové stavby, s níž se ideoví zadavatelé projektu setkali a kterou mocně ovlivnění se pak podle svých schopností a sil s maximální věrohodností snažili napodobit.
Důkazem toho jsou samotné dominantní prvky stavby, pilíře ve tvaru písmene T, tvořící soustředné "kruhy" kolem centrální místnosti svatyně (jak vidíme na fotografii, vlastně se jedná o nepravidelné ovály - pro imitaci dostatečné, ale svědčící o faktické neznalosti geometrie a architektury, kterou se zde snaží napodobovat).
Ploché T stély jsou zde jakýmsi kompromisem mezi skutečnými sloupy čtvercového půdorysu a realizační možnosti stavitelů, jelikož objem prací i samotná váha beztak už mnohatunových objektů by se rázem zněkolikanásobily (volba impozantního "2D" provedení místo technicky neuskutečnitelného "3D", viz. např. na obr. Osireion v Abydosu, jednu z nejstarších egyptských staveb).
Horní horizontální část pilířů tak představuje stylizovanou hlavici sloupů, jak je známe např. z dórského řeckého stylu a zároveň znázorňuje překlad bloků mezi jednotlivými sloupy původní stavby, která byla pro komplex Göbekli Tepe ideovou předlohou.Toto je zachyceno na většině prozatím publikovaných fotografiích.
Pilíře, které plasticky zvýrazněnou horní část nemají a připomínají ploché T, můžeme považovat za pozdější fázi budování komplexu a v každém případě za nepochopení původní idei.
Na tom také ztroskotává možná snaha vysvětlovat horní překlad pilířů jako pouhou pomůcku k upevnění lan, aby se tato nesmekla při manipulaci se sloupem při jejho ustavování (viz. obr. současné zabezpečovací ukotvení stély).
Tomu totiž neodpovídá typická mohutnost hlavic pilířů a jejich většinové plastické zvýraznění, které by v tomto případě nebylo vůbec zapotřebí. Navíc by to také předpokládalo samotnou existenci lan – obyčejné provazy váhu několika tun rozhodně neunesou. Výskyt extrémně pevných tropických lián v regionu by pak bylo nutno botanicky prokázat a předpokládanou výrobu lan doložit (zde má teorie Pavla Pavla o dopravě soch na Velikonočním ostrově jistou slabinu).
2. Původ tzv. latinské abecedy.
Prozatím velmi pečlivě obcházené téma, „malér“ vytesaný do kamene, onen vozík s jablky převrácený naruby, jak je hojně citován Ian Hodder.
Ač zoomorfní basreliéfní motivy předtavují určité mistrovství v tesání kamene a ne vždy, jak vidíme na mnoha pilířích, ujal se práce umělec realista, a často tak jde o roztomile naivní tvorbu, pak u geometrických vzorů je pečlivost provedení v případě některých abstraktních symbolů nadprůměrná - zjevně absolutně záleželo na přesném zobrazení
Inkriminované symboly jsou prozatím ústředním tématem celého komplexu a podle umístění na stélách měly pro něj určující význam. Na jedné ze stél, která se stala tváří celého monumentu (pilíř č. 615, viz. obr.), vidíme lidské ruce spočívající nad opaskem s přezkou, přičemž na svém pravém zápěstí má božstvo náramek, kdy případné genitálie tohoto stylizovaného antropomorfního idolu decentně zakrývá liščí kožešina.
Čelně k pilíři je na levé straně opasku velmi pečlivě zachyceno (prozatím nejstarší na světě) písmeno H a vedle něj je zvýrazněno taktéž zatím nejstarší v dějinách lidstva závorkou další ( H ).
Čelo opasku božsta, či heroa, je ještě impozantnější. Přezka ve tvaru dvou soustředných písmen U má po levé straně nad sebou řazená písmena I, pak H a buď znovu H a nebo N či M. Na pravé straně přezky jsou pak stejným způsobem řazena písmena I a I.
Pozornosti by neměl uniknout ani samotný monolitický podstavec, roztomile něžný s na přední straně zprava doleva pochodujícími "kačenkami", který s usazenou uprostřed stélou působí luxusním dojmem kamenné podlahy chrámu.
Pravá strana opasku, která je minimálně fotografována, je znovu ozdobena znakem ( H )
Způsob použití těchto znaků vylučuje, že by se jednalo o náhodné abstraktní symboly. Nemají nic společného s primitivními piktogramy a ideogramy, a jsou tedy plně abstrahovaným fonetickým vyjádřením určité věci ve formě počáteční hlásky daného slova (pro příklad Křováci a Coca-Cola: kdyby ji chtěli zobrazit, malovali by buď charakteristickou láhev nebo člověka pijícího z této láhve a nebo by použili, pokud by jim bylo sděleno jméno tohoto nápoje, symboly s jeho názvem na láhvi spojené - např. CC).
Použité symboly na "náčelnickém opasku" při své koncentraci zcela přesně definují danou personu - a jde tedy o NÁPIS(!). Znaky toto božstvo nebo héroa pojmenovávají, konkretizují, a jak můžeme vidět na dalších pilířích, kde se znovu objevují, určují vlastně doménu jeho působnosti.
Křesťané jistě vzpomenou, jaký význam má pro ně známé I H S (Iesus Hominum Salvator, Ježíš Spasitel Lidí). Zde je samozřejmě tvoření jakýchkoliv závěrů spekulativní a lze se pouze logicky obracet k existujícím historickým či mytologickým paralelám, kdy písmena H a I musela v kultuře, která postavila komplex v Göbekli Tepe, skutečně pocházet z vyspělejšího náboženského, politického a vojenského centra té doby, stejně jako idea stavby samotné.
V úvahu proto přicházejí tyto 3 známé okruhy, jež mohly být už v době před 12.000 léty inspirací pro založení místního kultu:
I. Egyptští bohové – Horus-Imhotep-Hatšepsut-Isis. V tomto případě by to odpovídalo Zep Tepi, egyptské tzv. První době či Počátku času (nápadně připomíná "temp zero" - čas 0) z doby budování pyramidového komplexu v Gíze, kdy Sfinga je dle neústupného stanoviska geologů erodovaná dešti, ke kterým v této oblasti docházelo až do skončení posledního pleniglaciálu B, tj. cca 10 000 let př.n.l., jelikož se později vyvíjí zcela nový druh písma, tedy hieroglyfy.
Tento okruh, respektive jeho společný kulturní zdroj, je nejvíce pravděpodobný. Řecký státník Solón, skrze odkaz svého žáka Platóna, udává, že egyptský klérus bral zcela samozřejmě existenci předdynastických panovníků, tzv. mýtických králů a kněží nikoli nábožensky, ale vědecky datovali události až hluboko do minulosti, do doby před 12 000 léty - do doby obří katastrofy, která zničila někdejší staré civilizace, za jejichž zachráněnou výspu se sami považovali (tvrdili, že nejsou v Egyptě autochtonní kulturou, ale že pochází z ostrova Papyru – což vzhledem k užití oné rostliny mohlo také alegoricky znamenat „Z ostrova, kde bylo písmo a písemnictví“).
Pozůstatky tehdy technologicky nejvyspělejší Atlantidy se právě ve vědění starých Egypťanů zračí nejlépe a někdy dokonce tak do očí bijícím způsobem, že je až nutno obdivovat míru ignorace, s jakou jsou případné nálezy interpretovány a odsouvány do pozadí (pro zajímavost, najděte na fotografii vlysu z egyptského chrámu minimálně 4 objekty, které by tam rozhodně být neměly a v zájemné koncentraci a souvislosti popírají veškeré vysvětlení o náhodné podobnosti se současnosti).
Egyptské náboženství, nesoucí odkaz prastarých civilizací zmizelých při Velké potopě, mělo proto ve své době pozoruhodně vysoké poznání ve všech vědních oborech, často převyšující to dnešní (neumíme např. vyrábět egyptské barvy, které ani za tisíce let nevybledly, neumíme stavět s takovou přesností a bez přístrojů dělat inženýrské výpočty, neumíme dělat geomorfy čili uměle odlévaný kámen vypadající jako skutečný, neobjevili jsme dokonalou aerodynamiku křídla, jako v případě tzv. egyptského holuba ani jsme jako první neobjevili žárovku, viz. obr.)
II. Řečtí bohové – Hádés-Héfaistos-Hermes-Hélios-Héra-Iris
titáni – Hyperion-Iapetos
heroové – Heraklés-Iáson
Toto nelze vyloučit, jelikož znovu Solón skrze Platóna hovoří o egyptských historických záznamech, ve kterých existovaly mnohem starší původní Athény pohlcené zemí při kataklysmatu a o vítězném boji někdejších Athéňanů s Atlanťany o mocenský vliv nad Středomořím, který katastrofě předcházel.
III. Starosumerští bohové – Inanna (nejméně pravděpodobné, Innana, pozdější Ištar, podle legendy připlula až(!) po Velké potopě, kdy přinesla s sebou tabulky veškerého vědění).
3. Vše je mnohem starší.
Jakkoliv lze chápat, že dělat v historii a archeologii razantní změnu náhledu, není z mnoha důvodů jednoduché a vědci jen zvolna posouvají původní datování hlouběji do minulosti, nelze na druhé straně tolerovat v tomto směru stagnaci.
Kultura z Göbekli Tepe jasně ukázala, že již v době před 12 000 léty bylo známo:
- zemědělství, bez kterého by se předpokládaní stavitelé v počtu cca 500 osob neuživili, jelikož běžný model populace lovců a sběračů exploatujích ke své obživě poměrně rozsáhlé plochy půdy, neumožňuje vznik populační a sekundárně pak i stavební expanze, která je typická pro etapu zemědělské nadprodukce potravin (vznik prvních staveb a posléze vesnic a měst).
- pokročilá dělba práce a vznik řemesel, jak nám je prezentují specializované kamenické práce, vyžadující jistou tradici v práci s materiálem a existenci kamenické hutě s většími počtem řemeslníků s profesionálními nástroji (které se ale prakticky nikde nenachází a leží tak povětšinou v rovině teoretické), umožňující zvládnout objem zakázky i náročnou uměleckou techniku tesání basreliéfů do velice tvrdé žuly, jaká se právě v lokalitě vyskytuje.
Zde si nelze nepovšimnout horizontální provrtání některých pilířů, které zatím zůstává bez vysvětlení účelu a vyvolává tak pouze úžas - proč tolik námahy a jak to udělali?! (viz. obr.)
- stavitelství, doložené nejen nasucho kladenými zdmi mezi jednotlivými pilíři, ale i snahu o spojování kamenů vrstvičkou hliněné malty, jak uvádí K.Schmidt, která se na dešti rozpouští a zpětně dokazuje původní zastřešení objektů, a tím i vznik zcela funkčního zděného objektu – domu, jakožto sakrální stavby typické pro zemědělské civilizace (ve starém Egyptě zprvu v kamených stavbách nesídlili ani králové a farao měl běžný dům z rákosí a jílu)
- doprava, tedy obor, který znovu vybočuje nad běžné zájmy lovců a sběračů, majících potřebu toliko dopravit ulovenou zvěř, případně i nemocné a raněné členy komunity nebo palivové dříví z místa A do místa B, kde se vždy bude jednat o transport menších břemen řádově ve stovkách kilogramů. Tento způsob přepravy vyžadující kordinaci několika osob (např. nesení nákladu na tyči nebo táhnutí na nosítkách) ale nelze aplikovat na objekty 10 i 100x těžší, mají-li některé pilíře váhu i přes 10 tun.
Z hlediska historického jde tedy o málo objasněné a daleko pozdější megalitické stavby (Stonehenge, Baalbek,Velikonoční ostrov), kde se setkáváme se stejnými civilizačními dovednostmi potřebnými k provedení stavby - budování cest, náspů, posuvných a zvedacích podpůrných dřevěných konstrukcí, výrobu lan a stovky pracovníků ochotných se na projektu, který nepřináší přímý užitek, podílet
- tkalcovství, jak znovu můžeme vidět na pilíři, díváme se na zatím nejstarší zobrazenou textilií, jakýsi pléd, dle dole v klidu odpočívající ovečky zřejmě tedy z ovčí vlny
4. Industrie.
Tradičně velká neznámá na všech lokalitách, počínaje Egyptem až po co do preciznosti opracování kamene psychadelické Puma Punku v Bolívii, kde podle legendy bohové za jediný den vystavěli Sluneční chrám z velmi pevného a poměrně vzácného dioritu (vi.obr.)
Právě této hornině je přisuzována schopnost opracovávat jiné velmi tvrdé nerosty, např. granit (žula), z které je komplex Göbekli Tepe postaven.
Naleziště dioritu v severozápadním Turecku tak jistě může být zdrojem suroviny pro výrobu nástrojů, použitých k vybudování kamenné svatyně. Znovu to ale nastoluje otázku tradice a tedy samotného stáří kamenického řemesla neboť se jen stěží lze domnívat, že kultura z Göbekli Tepe jako první na světě před 12 tisíci léty zvláště pro tento účel vyrobila z dioritu velké množství specializovaných nástrojů (kladiv, seker, dlát, vrtáků a brusek) a bez předchozích zkušeností se pustila do umělecky i řemeslně nejnáročnějšího projektu, kterým je tesání basreliéfů, spočívající v nutnosti odstranit všechen přebytečný materiál z daného monolitu a vyextrahovat z něj zamýšlený tvar - to je práce pro zkušeného mistra v oboru a vzhledem k rozsáhlosti stavby v Göbekli Tepe ne jednoho.
5. Myšlení zachycené v kameni a suti.
Jednou z nejcennějších věcí, které archeologie poskytuje, je nahlédnout do myšlení pradávných lidí. Je to cosi jaksi mimochodem, mimo němou schopnost našich předků pracovat s materiálem v podobě kamenných zdí, opracovaných masívních bloků kamene a zručně vyrobených skulptur.
Se zánikovým horizontem celého komplexu, který byl doslova uměle pohřben stovkami kubíků suti a odpadků, úzce souvisí změna myšlení ve vedení přilehlé komunity té doby.
Pozoruhodnou paralelu nabízí období zničení mykénské kultury na Krétě. Od počátku výzkumu převládala teorie, že k ní došlo skrze dobyvatelé ze zámoří. Poslední studie ale ukazují jiné souvislosti. Po výbuchu sopky na Théře se široký region stal skrze všudypřítomný sopečný popel neúrodný, temný a studený a moře bylo jím zaneseno do takové míry, že to prakticky zlikvidovalo rybolov. A protože bohové dlouho na motlitby a nářek lidu neodpovídali adekvátním zlepšením situace, kult pozbyl své moci a došlo k revoltě proti starým bohům. Chrámy a paláce byly vydrancovány a poničeny zdeprimovaným místním obyvatelstvem, které se pod dojmem apokalypsy začalo uchylovat k amorálnostem.
Jak to bylo v období „pohřbení“ Göbekli Tepe, dají snad jednou odpověď klimatologové, vlivy na upadnutí kultu mohly být samozřejmě různé. Za vše zde ale hovoří ojedinělá rytina, která bezpochyby do tohoto zánikového období náleží, viz. obr.
Na první pohled bychom mohli říci, že jde také o premiéru – první figurální pornografickou rytinu na světě, pakliže zobrazování ženských genitálií lze jistě nalézt již hluboko v pravěku a klasické skulptury venuší zase zůstávají vždy více méně v rovině erotické.
Nezdá se však, že se jednalo o nutkavou potřebu adolescentů ukájet se na do velmi tvrdého kamene pracně vyryté kresbě. Jak vidíme, žena ležící na zádech v dehonestující poloze má signifikantní pouze tři partie:
- krátké vlasy, které v kultivované stylizaci jeví známky účesu vysoce postavené dámy-kněžky (na způsob např. španělské královny Isabely Portugalské, viz. obr.), nejde tedy o běžnou prostovlasou ženu
- vyschlá ňadra, jakoby podružně a záměrně nelichotivě zobrazena jako dlouhá a špičatá, nedávající již mléko, charakterizující tedy starší ženu
- extrémně zvýrazněná rodidla, která jsou na celkově primitivní rytině zvláště silně a na dvakrát zdůrazněna – a to je zde i důvod celé autorovy snahy – zvěčnit zjevné násilí (např. hromadné znásilnění), které na ženě bylo spácháno při revoltě proti kultu a rytinou tak zhanobit celý sakrální okrsek.
Závěr.
V každém případě, co před staletími skupinovou prací začalo, vyžadovalo k zasypání komplexu rovněž spolupráci stovek lidí, pakliže chtěli stará božstva co nejrychleji odstranit ze svého dosahu a na důsledné zničení megalitů jim zjevně i přes známky poničení nezbývaly síly.
Danou komunitu tedy držely pohromadě ve společném úsilí jiné faktory, nežli kult, který se rozhodli pohřbít a zapomenout na něj - a to mohl být pouze kult nový, kterému jedinému mohlo záležet na důsledném zahlazení toho starého, jako třeba v případě likvidace starého pohanství nově příchozím křesťanstvím.
Dodám jen, že z hlediska buddhismu, a zejména čtenářům znalým díla Květoslava Minaříka, jistě podobný nález není překvapením a Mistrovy poznatky o nelineárním vývoji a historii lidstva jenom potvrzuje (viz. http://www.buddhismusvcesku.estranky.cz/clanky/z-poznani-buddhu.html.)
© HERO 2016